Písecká sladovna je bezesporu jednou z nejvýraznějších a nejúžasnějších staveb v našem městě. Jihovýchodní části historického centra města, na kopečku, dominuje štíhlá věž kostela, té opačné straně, k Otavě se linoucí, panuje mohutně elegantní budova sladovny. I bývalý hradní palác se v porovnání s ní tak nějak drží stranou a nenápadně vystrkuje pozůstatky svých věží s vědomím, že výšin a nadhledu dvou hrdých hvozdových komínů nikdá nedosáhne…
Ve svazích souvrcholí Jarníku, Kraví hory a Srní homole, tedy v části Píseckých hor Písku nejbližší, je několik pěkných lomů z devatenáctého století. Lom U obrázku, který dal Živci jméno, vápencový lom Za Dudáčkem (kus nad flekačskou hájenkou) a pegmatitový lom nad Novým rybníkem, též zvaný Stará ozvěna. A na ten se podíváme zblízka a dokonce i niterně…
Ražice by byly poměrně nevýznamnou vesnicí na písecku, kdyby v druhé půlce devatenáctého století nebyli písečtí radní konzervativní zaprděnci a udělali z Písku železniční uzel. Takhle máme místo jednoho uzlu dva, Ražice a Protivín, s malým uzlíkem v Putimi. A právě díky přítomnosti dráhy Cheb – České Velenice, bylo na jejím 258,653 Km postaveno na konci 20. let 20. století obilní skladiště Jihočeského hospodářského družstva v Písku.
Cihelnu v Hostišovicích, pozůstatek venkovského industriálu s největší pravděpodobností z první republiky, najdeme na blatensku kousek za hranicemi okresu. Poprvé jsme ji letmo navštívili v létě roku 2006. Tehdy byla ještě v poměrně intaktním stavu – zejména střecha nad pecí a celá dřevěná konstrukce byla až na jedno místo v pořádku.
Ten kdo jede z Písku na Bavorov zatáčkovitější a kochavější cestou přes Putim a Ražice, si v Drahonicích jistě všimne z dálky viditelného komína s poněkud přerostlým čapím hnízdem.
