Sladovna právovárečného měšťanstva v Písku

Písecká sladovna je bezesporu jednou z nejvýraznějších a nejúžasnějších staveb v našem městě. Jihovýchodní části historického centra města, na kopečku, dominuje štíhlá věž kostela, té opačné straně, k Otavě se linoucí, panuje mohutně elegantní budova sladovny. I bývalý hradní palác se v porovnání s ní tak nějak drží stranou a nenápadně vystrkuje pozůstatky svých věží s vědomím, že výšin a nadhledu dvou hrdých hvozdových komínů nikdá nedosáhne…

Pivovarnictví má nejen v Písku mnohasetletou tradici, a tak není divu, že na technické památky týkající se výroby piva, a to zejména z industriální éry, je, či lépe řečeno bývala naše země velice bohatá. V Písku jsme sice poměrně nedávno o jeden z pivovarů přišli, ale pořád to ještě není tak špatné, neb sladovna byla zrekonstruována a měšťanský pivovar se snad zkáze také vyhne.

Byť se pivo v Písku vařilo od „pradávna“, první právo várečné je zmíněno až s rokem 1327, kdy město získalo od Jana Lucemburského výsady včetně tzv. práva mílového (do jedné míle od bran města nesměl nikdo jiný, než držitel práva, vařit pivo) .

Je velice pravděpodobné, že již na počátku 16. století vznikl první pivovar v prostorách víceméně nevyužívaného hradu, neb je do té doby datován i vznik radnice. Jisté je, že dobyvatel města Martin de Hoeff-Huerta dal v roce 1632 příkaz k založení nového pivovaru, a to opět v místě bývalého hradu, kde v podstatě vydržel fungovat dvě a půl století, než byl vystavěn nový, moderní pivovar „za městem“ v dnešní Hradišťské ulici.Rostoucí poptávka po pivu, a taktéž změna přípravy piva podkvasnou metodou, si vyžádala na počátku druhé poloviny 19. století nový pivovar se spilkami a sklepy s lednicemi. Proto se v letech 1862-64 vystavěl nový pivovar přímo u hradu a řeky Otavy. Sklepy, humna a sladové půdy v hlavní části budovy u řeky, varna a spilka byly v kratším, bočním křídle. Ovšem brzo se ukázalo, že je třeba provozy i nadále rozšířovat, a proto se po roce 1870 začal stavět nový pivovar za Švantlovým dvorem (Švantlákem). Nejprve sklepy r.1874 (dolní budovy) a až později v 80. letech zbytek, jako dominantní varna, spilka a strojovna. Provoz v původním pivovaře byl poté přeměněn na sladovnu, tak jak ji v podstatě známe i dnes.

Díky tomu, že kapacita novým dvojitým hvozdem vybavené sladovny byla nyní pro měšťanský pivovar více než dostatečná, mohla si sladovna dovolit prodávat slad i jiným pivovarům, kupříkladu nuselskému, smíchovskému, plzeňskému, chebskému, ale třeba i pivovaru v Linci.

Dobu krizí i válek sladovna přežila v podstatě bez úhon, kupříkladu na počátku 40. let byla modernizována technologie v severním hvozdu. V souvislosti s tím byl nejspíše přestavěn a zvýšen i jeho komín, do té doby byly oba komíny stejné – s ozdobnými římsami a „kloboukem pana starého“. Ovšem po roce 1948 přišla doba temna, pivovar i se sladovnou se dostal pod národní podnik Jihočeské pivovary, načež výroba piva byla k roku 1953 definitivně ukončena. Sladovna svému účelu sloužila ještě dalších dvacet let, aby v roce 1973 i její komíny přestaly vonět a topeniště navždy vyhasla. Obrovské prostory pak dlouhá léta sloužily jako různé sklady různých podniků a výjimečná budova dlouhá léta bez údržby pozvolna chátrala.

A i když se z ní asi už nikdy nebude linout vůně sladu, máme štěstí, že budova prošla během posledních 10 let rekonstrukcí a prozatím částečnou konverzí na kulturní centrum. Neb takovýchto zachovalých samostatných sladoven není u nás mnoho, napočítali bychom je na prstech našich končetin, a těch funkčních je ještě méně. Nejbližší je sladovna Rudolf v Táboře, další jsou kupříkladu litovelská, kounická, bernardí v Rajhradě a ještě pár dalších. Krásná Exportní sladovna ve Stodě byla sice také bez využití, ale v posledních letech byla naštěstí také opravena. Na druhou stranu bez úcty k odkazu předků byly nesmyslně zbořeny sladovny v pražské Podbabě (2007) a obchodní sladovny v Olomouci (2012), které byly nahrazeny tuctovou developerskou zástavbou.

Je dobře, že město Písek našlo odvahu a hlavně finance na opravu cenného industriálního objektu. Kdyby se tak ještě našly finance na opravy dalších technických památek ve městě i jeho okolí, neb, jak známo, bez fabrik by nebylo blahobytu a historický odkaz mají industriální chrámy leckdy stejně cenný, jako ty sakrální !

A nyní již vzhůru na prohlídku! Začneme nedaleko městkého ostrova a půjdeme po náplavce, přes starý most až na nádvoří sladovny…

Jak bylo již předestřeno, sladovna má v současné době cca z poloviny nové využití a druhá polovina na své budoucí využití ještě čeká. Jak o velké prostory se jedná, si můžeme celkem dobře představit dle následující fotografie:

Jižní polovina (ta vpravo) je z větší části již využita. Sklepení na své využití se teprve čeká, ale na humnech je expozice dětské ilustrace. Uprostřed budovy (cca pod nápisem) je menší výstavní síň a pod ní expozice věnovaná píseckému výtvarníku Radku Pilařovi (všichni známe třeba Rumcajse). Nad humny jsou patra, kde se dříve nechal odležet vyhvozděný (vysušený) slad, případně se zde skladoval ještě surový ječmen. V těch jsou dnes multifunkční expoziční a konferenční sály, příznačně zvané „Vysoké“ a „Nízké“ a „Bílé trámy“.

Na začátek prohlídky se podíváme do původních prostor a vezmeme to pěkně odspoda…

Nyní se podíváme na prostory, které prošly celkovou konverzí na expoziční prostory. Vezmeme to pěkně odshora, opačně, než je při běžné návštěvě sladovny obvyklé…

A na závěr nás čeká prohlídka toho nejzajímavějšího – hvozdu. Dvojitý dvojlískový hvozd byl vystavěn v 80. letech 19. století. Zařízení hvozdů dostala na starost známá firma Novák & Jahn (Praha Bubny) a topeniště dodala firma Machovský. Původně byly oba hvozdy patrně identické, ve čtyřicátých letech byl ten severní (při pohledu z nádvoří vpravo) přestavěn. V současné době (jaro 2014) jsou oba hvozdy víceméně rekonstrukcemi prozatím netknuté, a proto je zde k vidění naprosto jedinečná ukázka technologie konce 19. století!

V dolní části se nachází topeniště, které produkovalo horký vzduch. Ten se o patro výše rovnoměrně rozptýlil a skrz prodyšnou podlahu lísky se jím vysušil naklíčený slad. Tím se zastavil enzymatický proces probíhající v zrnu. To se nejprve nastíralo na horní lísku, kde byla teplota vzduchu cca 50°C a posléze se přesunulo na lísku dolní, kde byla teplota vzduchu znatelně vyšší, 80° – 110°C dle druhu sladu. V horní části klenby se při vstupu do komína nacházel regulátor tahu. Do tělesa komína pak vstupoval i kouřovod z topeniště, vedený bokem hvozdu a kouř odcházel oním středovým plechovým komínkem uprostřed zubatého „klobouku pana starého“. Komín je nádhernou ukázkou zdobného hvozdového párníků, kupodivu již s kruhovým průřezem, obvyklejší v té době byly komíny oktagonální. Koruna komína je tvořena masivními kamennými bloky, a i když se to tak nezdá, horní průměr je kolem dvou metrů.

Severní hvozd prošel rekonstrukcí topeniště, za modernější a úspornější na počátku 40. let. Konstrukce pod lískami je tak mírně odlišná, jak si můžete všimnout v následující fotodokumentaci. Komín z radiálních cihel byl zvýšen a ve své době jej korunovala otočná bába, která napomáhala lepšímu tahu komína. Ta byla snesena během rekonstrukce sladovny.

Dnes je tedy jasné, že sladovna má v dnešní době nebržděného demolování technických památek před sebou ještě světlou budoucnost. I přes počáteční potíže se zdá, že alespoň pro dětičky je sladovna velkým lákadlem. Snad bude časem obsahovat lákadla i pro dospělejší jedince, zejména pro mužskou část populace, které je celý ten svět týkající se chmelového (a hlavně sladového) nápoje tak nějak bližší. V budoucnu má právě ve hvozdu vzniknout expozice pivovarnictví, tak uvidíme, jak se věc zadaří.

A pokud bychom mohli přispět svým dílem do studnice nápadů, navrhujeme, aby se podobně jako to mají v Žatci, vybudovala ve vyšším z komínů vyhlídka! Kam by se se svým výhledem Mekka chmelařství hrabala na naši píseckou sladovnu!

Přídavek z listopadu 2014 – fotografie z probíhající rekonstrukce hvozdu a „průchodu“ od řeky na nádvoří:

Květen 2015 – fotografie interiérů rekonstruovaného hvozdu s již instalovanou expozicí týkající se přípravě sladu pro pivovarské účely. Narozdíl od budoucích prohlídek, které by měly procházet hvozdem odshora, jsou fotografie seřazené opět od topenišť až po komíny…