Letošní léto bylo krapátek teplejší a sušší než obvykle a hrázní z Orlíka tak vypouštěli z nádrže více než Vltavou a Otavou přitékalo. Díky tomu hladina klesla o dobrých 9 metrů a odhalila místa běžně nevídaná. Během konce léta a začátku podzimu jsme podnikli několik výprav na různá místa na Vltavě, Otavě i Lomnici…

→ Hladná, na místě původního přívozu měl před válkou (a za války) vzniknout most, už se i začalo se stavbou, ale zůstalo jen u části pilířů na levém břehu. Řopík chránící budoucí most je obvykle celý pod vodou, dnes je zazděný. Vltava díky zbrzdění v Kořensku má hlavně poránu charakter většího potoka…

→ Vodní elektrárna Nový Mlýn. Z elektrárny postavené na počátku 30. let a zbořené před napuštěním přehrady zbylo poměrně obrovské torzo – celá vorová propusť, jez, turbínové místnosti a před nimi česla i s ledolamy. Obvykle je vše několik metrů pod vodou…

→ Vltava v pásmu mezi Jehnědnem a Vranovem. V této části lze nalézt pod skalami potopené pramice, zbytek základů mlýna pod dnešním autokempem a hlavně se náhle na skále tyčí „Brůno“ – kříž, jehož podstavec je běžně smáčen Vltavou. Zátoky pod hradiště u Písecké Smoleče, které se zařezávají běžně jako norské fjordy, jsou v době sucha zcela na bahně…

→ Podolský most. Asi nejnavštěvovanější místo během odvodní. U obou hlavních pilířů se objevily základy a sklepy domů. Na levém břehu vylezlo z vody přes 300m silnice i s celým kamenným jednoobloukovým mostem přes temešvárský potůček.

→ Červenský viadukt…

→ u Zvíkova I.

A takhle to vypadalo na několika místech Otavy:

→ okolí Jistce

→ soutok Otavy a Lomnice

→ u Zvíkova II.

Dnes, v době velkoplošných tisků, je ručně malovaný plán sídliště doslova jako z minulého tisíciletí. A časem určitě vezme za své během další z rekultivací veřejného prostoru…

Lom, který je hluboký mezi šesti až osmi metry najdeme snadno hned vedle naučné stezky, která vede mezi Novým rybníkem a Srní homolí. Od rybníka stačí jít nějakého čtvrt kilometru do kopce, takže je to sem příjemná procházka.

Lom byl založený roku 1885 a stejně jako lom na Živci se proslavil výskytem jedinečného písekitu. Ten se asi jen tak najít nepodaří, co se ale může zdařit velice snadno je nález růženínu (křemen s narůžovělou až nafialovatělou barvou). Nejsnáze se dá objevit přímo u cesty, není třeba se spouštět na zapadané dno lomu. Dále je tu prý poměrně bohaté naleziště berylu, turmalínu a monazitu. Lom zásoboval Písek živcem pouze sedm let, tedy do roku 1892.

Když stojíte na hraně lomu směrem od cesty, můžete na dně vidět vchody do „štol“, lépe řečeno vytesaných komor. Do té větší, která se nachází na nejužší straně lomu, se dá s jistou dávkou opatrnosti slézt, i když vzhledem k občasným sesuvům to nelze moc doporučit. Ale když se tedy protáhneme pod skalním žebrem, komora se otevře a je poměrně velká. Úžasné ticho zde narušují jen kapky vody…

Fotografie a text:
2013, 2015 • Tom Droppa

Ten kdo jede z Písku na Bavorov zatáčkovitější a kochavější cestou přes Putim a Ražice, si v Drahonicích jistě všimne z dálky viditelného komína s poněkud přerostlým čapím hnízdem.Komín je se svojí 24m výškou v podstatě jedinou dominantou obce a stojí v poněkud trudných zbytcích bývalého Družstevního lihovaru. Ten byl v jižní části hospodářského dvora vybudován v roce 1913. Za posledních deset let, kdy se zřítily i poslední střechy, se stav lihovaru poměrně rychle zhoršuje. Nalezneme zde relikty varny, kotelny s jednoplamencovým kotlem a několik dalších lihovarních budov, do kterých ovšem není radno doslova strkat nos…

V nejzachovalejším stavu z celého lihovaru je tedy poměrně zdobný cihelný komín, který je dodnes v původním stavu. Bohužel jej neúměrně zatěžuje překynuté čapí hnízdo, takže hlavice komína má několik trhlin. Spodní část komína – oktagonální podstavec s příklopem a maticí – se s větší části ukrývala v budově, zdobnými tvarovkami navazující dřík z radiálek je zdoben mozaikou v dolní i horní části a je zakončen nenápadnou hlavicí. Komín vystavěla nejznámější česká komínářská firma Antonín Dvořák a Karel Fischer z Letek u Libčic. V podstatě identický komín můžeme najít v blízkých Dvorcích u Skal, kde byl taktéž v roce 1913 postaven družstevní lihovar.

Fotografie a text:
2010 – 2013 | 2015 • Tom Droppa

Z knihy Písecké hory známé i neznámé se můžeme dovědět, že štěrk se tu těžil od roku 1883 (používal se pro právě budovanou silnici mezi městem a nádražím). Protože štěrk obsahoval kvalitní živec a růženín, obeslalo město vzorky do porcelánek a smaltoven, růženín do sklárny v Lenoře. Již v roce 1884 pak město začalo v lomu naplno těžit – dodávalo se do Plzně (fy. bratří Dreslerů), Turnova, ale zahraničí. Po celý rok zde byla práce až pro čtyři desítky dělníků. Zpočátku byl lom poměrně ziskový, ale s přibývající hloubkou se objevil problém průsaku spodní vody. V roce 1897 byla těžba ukončena…

Lom je od té doby cca 25 x 30m široký. Celková hloubka lomu i s 20m hlubokou štolou, která je ukrytá kdesi pod temnou hladinou, byla prý přes 40m! Samotný lom je zahlouben přibližně 20m. Ve dvacátých letech byl učiněn ještě jeden pokus o těžbu, z té doby pochází odvodňovací příkop, který je právě letos vylepšen vyhlídkovým chodníkem. Dříve nad vstupem býval dřevěný mostek, ten se ale někdy kolem přelomu tisíciletí rozpadl.

V roce 1965 byl lom po dlouhé době odčerpán, žádný nacistický poklad se v něm nenašel. Téměř půl století byl lom opět zcela zatopen, v létě 2014 byl však opět částečně odčerpán…

Lom je cenným nalezištěm a  mezi mineralogy je velmi dobře znám. Jako zcela unikátní zde byl objeven v roce 1924 nerost písekit, jenž je prý i radioaktivní. Ještě se prý dá najít v lomu u Nového rybníka. Jinak zde byly nalezeny i další minerály jako rutil, kolumbit, ilmenit, hematit, záhnědy, křišťál, beryl a mnoho dalších, které jsou jak v píseckém muzeu, tak i v dalších muzeích po světě.

Fotografie a text:
2013, 2014 • Tom Droppa

Literatura:

PÍSECKÉ HORY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ • Jiří Fröhlich • 1999