Když jsme tu byli asi před čtyřmi roky, tak ve vzrostlém lese byla zřetelná hráz a místo vody zde samozřejmě stály stromy. V roce 2015 ale v rámci budování retenčních nádrží došlo na obnovení lesního rybníka a jak můžete vidět, letos je již krásně naplněn…

Z Písku je k němu cesta poměrně dlouhá, od Báby Lišků je to přes 7 Km, ale od Oudraže sotva dva…

Pozice: 49°17’5.019″N, 14°16’4.499″E
Délka hráze: cca 85 m
Hloubka: zatím byla voda studená…

Foto & text: 2017 Tom Droppa

Letošní léto bylo krapátek teplejší a sušší než obvykle a hrázní z Orlíka tak vypouštěli z nádrže více než Vltavou a Otavou přitékalo. Díky tomu hladina klesla o dobrých 9 metrů a odhalila místa běžně nevídaná. Během konce léta a začátku podzimu jsme podnikli několik výprav na různá místa na Vltavě, Otavě i Lomnici…

→ Hladná, na místě původního přívozu měl před válkou (a za války) vzniknout most, už se i začalo se stavbou, ale zůstalo jen u části pilířů na levém břehu. Řopík chránící budoucí most je obvykle celý pod vodou, dnes je zazděný. Vltava díky zbrzdění v Kořensku má hlavně poránu charakter většího potoka…

→ Vodní elektrárna Nový Mlýn. Z elektrárny postavené na počátku 30. let a zbořené před napuštěním přehrady zbylo poměrně obrovské torzo – celá vorová propusť, jez, turbínové místnosti a před nimi česla i s ledolamy. Obvykle je vše několik metrů pod vodou…

→ Vltava v pásmu mezi Jehnědnem a Vranovem. V této části lze nalézt pod skalami potopené pramice, zbytek základů mlýna pod dnešním autokempem a hlavně se náhle na skále tyčí „Brůno“ – kříž, jehož podstavec je běžně smáčen Vltavou. Zátoky pod hradiště u Písecké Smoleče, které se zařezávají běžně jako norské fjordy, jsou v době sucha zcela na bahně…

→ Podolský most. Asi nejnavštěvovanější místo během odvodní. U obou hlavních pilířů se objevily základy a sklepy domů. Na levém břehu vylezlo z vody přes 300m silnice i s celým kamenným jednoobloukovým mostem přes temešvárský potůček.

→ Červenský viadukt…

→ u Zvíkova I.

A takhle to vypadalo na několika místech Otavy:

→ okolí Jistce

→ soutok Otavy a Lomnice

→ u Zvíkova II.

Lom, který je hluboký mezi šesti až osmi metry najdeme snadno hned vedle naučné stezky, která vede mezi Novým rybníkem a Srní homolí. Od rybníka stačí jít nějakého čtvrt kilometru do kopce, takže je to sem příjemná procházka.

Lom byl založený roku 1885 a stejně jako lom na Živci se proslavil výskytem jedinečného písekitu. Ten se asi jen tak najít nepodaří, co se ale může zdařit velice snadno je nález růženínu (křemen s narůžovělou až nafialovatělou barvou). Nejsnáze se dá objevit přímo u cesty, není třeba se spouštět na zapadané dno lomu. Dále je tu prý poměrně bohaté naleziště berylu, turmalínu a monazitu. Lom zásoboval Písek živcem pouze sedm let, tedy do roku 1892.

Když stojíte na hraně lomu směrem od cesty, můžete na dně vidět vchody do „štol“, lépe řečeno vytesaných komor. Do té větší, která se nachází na nejužší straně lomu, se dá s jistou dávkou opatrnosti slézt, i když vzhledem k občasným sesuvům to nelze moc doporučit. Ale když se tedy protáhneme pod skalním žebrem, komora se otevře a je poměrně velká. Úžasné ticho zde narušují jen kapky vody…

Fotografie a text:
2013, 2015 • Tom Droppa

Mezi Novými Dvory, Tálínem a Kuklí se poměrně zprudka vypíná Ostrý vrch. Na jeho dvojvrchol sice nevede žádná z mnoha turistických značek křižujících a obkružujících Písecké hory, ona tam v podstatě nevede žádná pořádná cesta, ale s trochou potu se nahoru dá dostat i v sedle horského velocipédu. A stojí to za to. Zejména v zimě, kdy zcela převažující listnatý les odhodí svůj háv a prosvětlí se nízkými paprsky lednového slunce.

Na hlavním – jižním vrcholu můžeme najít pěkný geodetický bod z roku 1921, který označuje výškovou kótu 538,2 m. n. m. A také jsou tu „tančící stromy“, které se k sobě vinou a různě se proplétají.

A když se tak potulujete mezi stromy a skalkami a zvolna začnete sestupovat ze severního vrcholku k bývalé katovně, jako zjevení na vás zapůsobí navždy opuštěné dílo dávného kameníka. Hrubě otesaný kamenný kvádr uprostřed lesa. Jeho koryto však zůstalo navždy nedoděláno a jen svým načrtnutým obrysem dává tušit, jaké s ním měl jeho tvůrce plány…

Fotografie a text:
2014 • Tom Droppa

Z knihy Písecké hory známé i neznámé se můžeme dovědět, že štěrk se tu těžil od roku 1883 (používal se pro právě budovanou silnici mezi městem a nádražím). Protože štěrk obsahoval kvalitní živec a růženín, obeslalo město vzorky do porcelánek a smaltoven, růženín do sklárny v Lenoře. Již v roce 1884 pak město začalo v lomu naplno těžit – dodávalo se do Plzně (fy. bratří Dreslerů), Turnova, ale zahraničí. Po celý rok zde byla práce až pro čtyři desítky dělníků. Zpočátku byl lom poměrně ziskový, ale s přibývající hloubkou se objevil problém průsaku spodní vody. V roce 1897 byla těžba ukončena…

Lom je od té doby cca 25 x 30m široký. Celková hloubka lomu i s 20m hlubokou štolou, která je ukrytá kdesi pod temnou hladinou, byla prý přes 40m! Samotný lom je zahlouben přibližně 20m. Ve dvacátých letech byl učiněn ještě jeden pokus o těžbu, z té doby pochází odvodňovací příkop, který je právě letos vylepšen vyhlídkovým chodníkem. Dříve nad vstupem býval dřevěný mostek, ten se ale někdy kolem přelomu tisíciletí rozpadl.

V roce 1965 byl lom po dlouhé době odčerpán, žádný nacistický poklad se v něm nenašel. Téměř půl století byl lom opět zcela zatopen, v létě 2014 byl však opět částečně odčerpán…

Lom je cenným nalezištěm a  mezi mineralogy je velmi dobře znám. Jako zcela unikátní zde byl objeven v roce 1924 nerost písekit, jenž je prý i radioaktivní. Ještě se prý dá najít v lomu u Nového rybníka. Jinak zde byly nalezeny i další minerály jako rutil, kolumbit, ilmenit, hematit, záhnědy, křišťál, beryl a mnoho dalších, které jsou jak v píseckém muzeu, tak i v dalších muzeích po světě.

Fotografie a text:
2013, 2014 • Tom Droppa

Literatura:

PÍSECKÉ HORY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ • Jiří Fröhlich • 1999

Písecké hory skrývají ve svém zeleném lůně několikero rybníků. Když pomineme ty úplně u Písku, jsou známy zejména poměrně blízký Nový Rybník a ikonický Němec pod stejnojmenným vrcholem. A teď nedávno v novinách i na těch internetech proběhla zpráva, že byl revitalizován (vybagrování nánosů, oprava hráze atd.) i tzv. Karvašinský rybník.Gůgl objeví i pár fotek, ale to hlavní, kde se vlastně ten rybník nachází, to nebylo k nalezení. Mapy mlčely… …ano, časem se i na letecké mapě v tomto prostoru objeví rybník:

A tak nezbylo, než se na místo vypravit a ten „nejnovější“ vodní objekt Píseckých hor objevit. No, dopadlo to tak, že rybník jako takový jsme nenašli, v červenci 2014 na místě rybníku byla totiž zatím jen „nádoba“, kapalina, která by jej naplnila byla zatím ještě někde v mracích…

A kde že tedy ten nový famózní lesní koupák je? K rybníku se dá dostat dvěma celkem rozumnými způsoby. Autem přes Jehnědno, a pak kousek pěšky. Ale to je nuda. Z Písku je prostě lepší vzít to na kole, což je bratru takových 12 Km po slušných cestách přes kopce jedním směrem a udělat si bezva výlet. Až budete na zpáteční cestě chroptět vysílením při výjezdu k mehelnickým lomečkům, pokuste se motivovat vidinou jednoho z nejdelších přímých sjezdů v celých píseckých horách dolů k Srdci…

Do map.cz jsme nechali rybník domalovat, dá se říci, že je to téměř přesné.

II. díl – začátek října 2014

Dali jsme tomu čtvrt roku a pár pořádných deštů a zajeli jsme obnovené vodní dílo zčíhnout. Tak konečně se tomu dá říkat rybník! S počátkem podzimu se stal fotogenickým i jediný vodní zdroj – Jehnědenský potok. Zde je zajímavostí, že v poměrně spolehlivějších  mapách KČT je tento potůček zvaný Mlacký. Rozhodně se to lépe vyslovuje. Inu, je to prostě potok tekoucí od Mlak do Jehnědna…

Fotografie a text:
2014 • Tom Droppa