Když jsme tu byli asi před čtyřmi roky, tak ve vzrostlém lese byla zřetelná hráz a místo vody zde samozřejmě stály stromy. V roce 2015 ale v rámci budování retenčních nádrží došlo na obnovení lesního rybníka a jak můžete vidět, letos je již krásně naplněn…

Z Písku je k němu cesta poměrně dlouhá, od Báby Lišků je to přes 7 Km, ale od Oudraže sotva dva…

Pozice: 49°17’5.019″N, 14°16’4.499″E
Délka hráze: cca 85 m
Hloubka: zatím byla voda studená…

Foto & text: 2017 Tom Droppa

Letošní léto bylo krapátek teplejší a sušší než obvykle a hrázní z Orlíka tak vypouštěli z nádrže více než Vltavou a Otavou přitékalo. Díky tomu hladina klesla o dobrých 9 metrů a odhalila místa běžně nevídaná. Během konce léta a začátku podzimu jsme podnikli několik výprav na různá místa na Vltavě, Otavě i Lomnici…

→ Hladná, na místě původního přívozu měl před válkou (a za války) vzniknout most, už se i začalo se stavbou, ale zůstalo jen u části pilířů na levém břehu. Řopík chránící budoucí most je obvykle celý pod vodou, dnes je zazděný. Vltava díky zbrzdění v Kořensku má hlavně poránu charakter většího potoka…

→ Vodní elektrárna Nový Mlýn. Z elektrárny postavené na počátku 30. let a zbořené před napuštěním přehrady zbylo poměrně obrovské torzo – celá vorová propusť, jez, turbínové místnosti a před nimi česla i s ledolamy. Obvykle je vše několik metrů pod vodou…

→ Vltava v pásmu mezi Jehnědnem a Vranovem. V této části lze nalézt pod skalami potopené pramice, zbytek základů mlýna pod dnešním autokempem a hlavně se náhle na skále tyčí „Brůno“ – kříž, jehož podstavec je běžně smáčen Vltavou. Zátoky pod hradiště u Písecké Smoleče, které se zařezávají běžně jako norské fjordy, jsou v době sucha zcela na bahně…

→ Podolský most. Asi nejnavštěvovanější místo během odvodní. U obou hlavních pilířů se objevily základy a sklepy domů. Na levém břehu vylezlo z vody přes 300m silnice i s celým kamenným jednoobloukovým mostem přes temešvárský potůček.

→ Červenský viadukt…

→ u Zvíkova I.

A takhle to vypadalo na několika místech Otavy:

→ okolí Jistce

→ soutok Otavy a Lomnice

→ u Zvíkova II.

Ještě před měsícem se nádraží v Čimelicích pyšnilo krásným vodojemem, který byl zachován v doslova intaktním stavu. Dokonce jeho stěnu dosud zdobil původní vodočet, což už moc k vidění není. No a zatímco třeba v Netolicích nebo ve Zbytinách je taková stavba kulturní památkou, tady po ní nezbyla ani stopa…

Nádraží máme naštěstí zdokumentované v půdovním stavu, takže časem přibude jeho monografie…

Nejsevernější městečko našeho okresu, Mirovice, zdobí poměrně pěkný, z větší části kamenný most. Jeho čtyři oblouky se klenou nad líně plynoucí Skalicí, která je v těchto místech mezi „centrem“ a Zámostím nadržována jezem asi o jedenácet metrů níže po proudu.Most byl vystavěn snahou Mirovic v roce 1875. Jeho konstrukce je přibližně 50m dlouhá a 8 metrů široká (pilíře jsou ještě o nějaký ten metr širší, protože jejich zakončení jsou půlkruhová). Pilíře a oblouky jsou z čistě tesaných kamenných kvádrů, zábradlí je elegantní betonové a na nábřežních pilířích kopíruje jejich půlkruhový půdorys (písecká vsuvka – takové pěkné zábradlí bývalo kdysi pod Putimkou nebo na Fügneráku – bohužel oboje bylo před nedávnem zničeno a nahrazeno novodobou pekelností). Vozovka je dnes překryta asfaltem a vlastně už to ani není vozovka, spíše jen „pěškovka“, neb automobilový provoz na mostě již pěkných pár let díky obchvatu neexistuje.

Snad díky tomu, že provoz už je delší dobu doslova jen „lehký“, je most z celkového pohledu v poměrně zachovalém stavu. Z obou vnějších stran je sice doslova zhyzděn potrubím a celkem dost ho trápí náletová flóra, jejíž nenechavé kořínky narušily zejména bok mostovky nad klenutím oblouků. Díky tomu jsou boky mostu opadané, nevzhledné a vystavené negativním účinkům počasí. Vzhledem k ucpaným odtokům do mostu prý i zatéká. Inu, ale nic, co by nešlo opravit…

Most se stal nedávno známým díky tomu, že jej obec dala do ztrát a nálezů, neb se dlouhá léta nedařilo zjistit, kdo je vlastně jeho majitelem. Po výstavbě nového mostu, který je součástí obchvatu, měl být předán zpět obci,  ale to se nakonec „nějak nestihlo“. Tak doufejme, že po papírové stránce je vše již v pořádku, a že nejenže most podstoupí opravu, ale že ta oprava zachová původní vzhled mostu…

Fotografie a text:
2014 | 2015 • Tom Droppa

V dřívějších dobách byla v těchto místech dřevěná lávka pro pěší a brod pro povozy. Takový stav byl samozřejmě na cestě mezi Pískem a Bavorovem (a dále Prachaticemi) poněkud nepohodlný, a tak zde byl v roce 1884 postaven ocelový příhradový jednoobloukový most.

Na most vedou z obou stran pozvolna stoupající zemní náspy. Mostovka je tak v dostatečné výšce nad hladinou Blanice. Náspy jsou ukončené opěrami vyzděnými z opracovaných kamenných kvárdů, z nich pak pokračují opěrné zdi.

Konstrukci mostu představuje jeden snýtovaný oblouk se spodní mostovkou. Oblouk sestává z jedenácti příhradových polí o rozměru 2,56m, tři prostřední jsou vyztužené křížem, krajní jsou vyztužené jen diagonálně. Každá ze stojin je navíc vyztužená boční trojúhelníkovou konstrukcí.

Most je 27m dlouhý, 5m široký a vozovka je necelých 5m nad hladinou. Ocelovou konstrukci vyrobila Kujná železářská dílna a mostárna L.G. Bondy a synové, Praha – Bubny.

Dnes, po 130 letech provozu je most v poměrně dobrém stavu (narozdíl třeba od o pět let mladšího červenského železničního příhradového mostu), v roce 2014 se na něj vrátila i cedulka výrobce a nejen v letních měsících ho zdobí květináče s muškáty…

V roce 1958 se most stal Kulturní památkou.

Fotografie a text:
2013, 2014 • Tom Droppa

Zdroj informací:
REGISTR VCPD

Z knihy Písecké hory známé i neznámé se můžeme dovědět, že štěrk se tu těžil od roku 1883 (používal se pro právě budovanou silnici mezi městem a nádražím). Protože štěrk obsahoval kvalitní živec a růženín, obeslalo město vzorky do porcelánek a smaltoven, růženín do sklárny v Lenoře. Již v roce 1884 pak město začalo v lomu naplno těžit – dodávalo se do Plzně (fy. bratří Dreslerů), Turnova, ale zahraničí. Po celý rok zde byla práce až pro čtyři desítky dělníků. Zpočátku byl lom poměrně ziskový, ale s přibývající hloubkou se objevil problém průsaku spodní vody. V roce 1897 byla těžba ukončena…

Lom je od té doby cca 25 x 30m široký. Celková hloubka lomu i s 20m hlubokou štolou, která je ukrytá kdesi pod temnou hladinou, byla prý přes 40m! Samotný lom je zahlouben přibližně 20m. Ve dvacátých letech byl učiněn ještě jeden pokus o těžbu, z té doby pochází odvodňovací příkop, který je právě letos vylepšen vyhlídkovým chodníkem. Dříve nad vstupem býval dřevěný mostek, ten se ale někdy kolem přelomu tisíciletí rozpadl.

V roce 1965 byl lom po dlouhé době odčerpán, žádný nacistický poklad se v něm nenašel. Téměř půl století byl lom opět zcela zatopen, v létě 2014 byl však opět částečně odčerpán…

Lom je cenným nalezištěm a  mezi mineralogy je velmi dobře znám. Jako zcela unikátní zde byl objeven v roce 1924 nerost písekit, jenž je prý i radioaktivní. Ještě se prý dá najít v lomu u Nového rybníka. Jinak zde byly nalezeny i další minerály jako rutil, kolumbit, ilmenit, hematit, záhnědy, křišťál, beryl a mnoho dalších, které jsou jak v píseckém muzeu, tak i v dalších muzeích po světě.

Fotografie a text:
2013, 2014 • Tom Droppa

Literatura:

PÍSECKÉ HORY ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ • Jiří Fröhlich • 1999

Písecké hory skrývají ve svém zeleném lůně několikero rybníků. Když pomineme ty úplně u Písku, jsou známy zejména poměrně blízký Nový Rybník a ikonický Němec pod stejnojmenným vrcholem. A teď nedávno v novinách i na těch internetech proběhla zpráva, že byl revitalizován (vybagrování nánosů, oprava hráze atd.) i tzv. Karvašinský rybník.Gůgl objeví i pár fotek, ale to hlavní, kde se vlastně ten rybník nachází, to nebylo k nalezení. Mapy mlčely… …ano, časem se i na letecké mapě v tomto prostoru objeví rybník:

A tak nezbylo, než se na místo vypravit a ten „nejnovější“ vodní objekt Píseckých hor objevit. No, dopadlo to tak, že rybník jako takový jsme nenašli, v červenci 2014 na místě rybníku byla totiž zatím jen „nádoba“, kapalina, která by jej naplnila byla zatím ještě někde v mracích…

A kde že tedy ten nový famózní lesní koupák je? K rybníku se dá dostat dvěma celkem rozumnými způsoby. Autem přes Jehnědno, a pak kousek pěšky. Ale to je nuda. Z Písku je prostě lepší vzít to na kole, což je bratru takových 12 Km po slušných cestách přes kopce jedním směrem a udělat si bezva výlet. Až budete na zpáteční cestě chroptět vysílením při výjezdu k mehelnickým lomečkům, pokuste se motivovat vidinou jednoho z nejdelších přímých sjezdů v celých píseckých horách dolů k Srdci…

Do map.cz jsme nechali rybník domalovat, dá se říci, že je to téměř přesné.

II. díl – začátek října 2014

Dali jsme tomu čtvrt roku a pár pořádných deštů a zajeli jsme obnovené vodní dílo zčíhnout. Tak konečně se tomu dá říkat rybník! S počátkem podzimu se stal fotogenickým i jediný vodní zdroj – Jehnědenský potok. Zde je zajímavostí, že v poměrně spolehlivějších  mapách KČT je tento potůček zvaný Mlacký. Rozhodně se to lépe vyslovuje. Inu, je to prostě potok tekoucí od Mlak do Jehnědna…

Fotografie a text:
2014 • Tom Droppa