Na silnici z Písku na Prahu najdeme několik zajímavých mostů. Některé se již díky obchvatům dostaly mimo hlavní tah, o to jsou ale zajímavější a člověk má klid na pořádné pokochání se prací předků. Rozhodně mostem s nejladnějšími křivkami je ten železebetonový obloukový  přes Lomnici, který se nachází jen pár set metrů od „centra“ Mirotic…

Most byl postaven v roce 1933. Sestává ze dvou segmentových oblouků, které jsou spojeny horními příčnými ztužidly, přičemž oblouky nejsou uložené symetricky, ale jsou vůči sobě posunuté o jednu příčku. Lomnici tak most nepřekonává přímo, ale mírně v úhlu.

V roce 2010 proběhla celková rekonstrukce mostu, a že to bylo již potřeba, neb po dobu dekonstrukce křižovatky u Radobytců tudy několik měsíců vedla veškerá doprava na Prahu a zpět…

Fotografie a text:
2008, 201924 a 2013 • Tom Droppa

Zdroj informací:
REGISTR VCPD

Ražice by byly poměrně nevýznamnou vesnicí na písecku, kdyby v druhé půlce devatenáctého století nebyli písečtí radní konzervativní zaprděnci a udělali z Písku železniční uzel. Takhle máme místo jednoho uzlu dva, Ražice a Protivín, s malým uzlíkem v Putimi. A právě díky přítomnosti dráhy Cheb – České Velenice, bylo na jejím 258,653 Km   postaveno na konci 20. let 20. století obilní skladiště Jihočeského hospodářského družstva v Písku.

Projekt skladiště vytvořil v roce 1928 známý pražský architekt Karel Caivas, který je znám zejména jako autor Nákladového nádraží Žižkov.

A takhle obilní skladiště vypadalo ve třicátých letech. Nápis na fasádě je dodnes znatelný, vlečka už je minulostí.

Jak je vidět, není to stále ještě ta budova, kterou známe dnes. Je to proto, že v roce 1936 došlo k rozšíření objektu dle projektu Stavební kanceláře Ú. J. H. D., kterou posléze provedla  firma Ing. Vilém Pejša a Josef Lid, podnikatelství staveb v Písku:

V roce 2013 začaly v této krásné industriální budově rekonstrukce, která má proměnit toto skladiště na multifunkční obecní budovu… Takže ještě několik fotek původního stavu z venku:

V létě 2013 bylo možno shlédnout interiéry v podstatě nedotčeném, původním stavu:

V létě 2014 došlo k výměně střešní krytiny na vyšší budovy:

Duben 2015 – probíhají práce na fasádě. Krom zateplení došlo ke zvětšení některých oken. Na jednu stranu sice přibude uvnitř světlo, na druhou stranu došlo ke zničení typického znaku díla architekta Caivase:

Fotografie a text:
2010, 2013 – 2015 • Tom Droppa

Cihelnu v Hostišovicích, pozůstatek venkovského industriálu s největší pravděpodobností z první republiky, najdeme na blatensku kousek za hranicemi okresu. Poprvé jsme ji letmo navštívili v létě roku 2006. Tehdy byla ještě v poměrně intaktním stavu – zejména střecha nad pecí a celá dřevěná konstrukce byla až na jedno místo v pořádku.

Cihelna je zajímavá zejména umístěním komína z radiálních cihel, který je umístěn v podstatě přesně dle Hoffmannova patentu – tedy uprostřed tělesa pece. Stejná je sice v nedalekých Škvořeticích, obvykle jsou komíny ale postaveny mimo pec.

Tehdy v roce 2006 bylo na komíně gigantické, nahnuté čapí hnízdo. Klapající čápi sice romanticky doplňují kolorit vesnice, ale pro komín (i blízké okolí) jsou čápi spíše pohromou. Nejenže je vše v blízkosti poněkud znečištěno, ale kvůli hnízdu komín nevětrá, zdivo vlivem vlhosti degraduje a velká čapí hnízda (mohou vážit i kolem tuny) komín neúměrně zatěžují.

V roce 2007, během orkánu Kirill se plně ukázalo, jak je čapí hnízdo nebezpečné. Hnízdo nevydrželo nápor vichru a celé se zřítilo na pec. Zničilo tak poměrně velkou část střechy, čímž začalo rychlé a nevratné chátrání dřevěné konstrukce, z které po více než pěti letech zůstaly jen chatrné relikty, jak lze postupně sledovat na fotografiích z let 2007, 2009 a 2012…

Cihelna bývala dříve téměř v každé vsi. Kruhových cihelen, tzn. cihelen podle Hoffmannova patentu, kde byla pec oválná a umožňovala tak kontinuální výpal a která se dala mimo jiné rozpoznat díky poctivému továrnímu komínu, těch již bylo o něco méně, ale přesto bývaly poměrně běžné. Jen v Písku a těsném okolí byly tyto cihelny čtyři (hradišťská, na Ptáčkovně, nad serpentýnami, nad Nepodřicemi), nezachovala se ovšem žádná (přitom rok ´89 přežily dvě). V současné době není v píseckém okrese žádná, což je poměrně na pováženou (konstrukčně shodná je ovšem/alespoň vápenka u čimelického nádraží)…

Fotografie a text:
2006 – 2012 | 2015 • Tom Droppa

Ten kdo jede z Písku na Bavorov zatáčkovitější a kochavější cestou přes Putim a Ražice, si v Drahonicích jistě všimne z dálky viditelného komína s poněkud přerostlým čapím hnízdem.Komín je se svojí 24m výškou v podstatě jedinou dominantou obce a stojí v poněkud trudných zbytcích bývalého Družstevního lihovaru. Ten byl v jižní části hospodářského dvora vybudován v roce 1913. Za posledních deset let, kdy se zřítily i poslední střechy, se stav lihovaru poměrně rychle zhoršuje. Nalezneme zde relikty varny, kotelny s jednoplamencovým kotlem a několik dalších lihovarních budov, do kterých ovšem není radno doslova strkat nos…

V nejzachovalejším stavu z celého lihovaru je tedy poměrně zdobný cihelný komín, který je dodnes v původním stavu. Bohužel jej neúměrně zatěžuje překynuté čapí hnízdo, takže hlavice komína má několik trhlin. Spodní část komína – oktagonální podstavec s příklopem a maticí – se s větší části ukrývala v budově, zdobnými tvarovkami navazující dřík z radiálek je zdoben mozaikou v dolní i horní části a je zakončen nenápadnou hlavicí. Komín vystavěla nejznámější česká komínářská firma Antonín Dvořák a Karel Fischer z Letek u Libčic. V podstatě identický komín můžeme najít v blízkých Dvorcích u Skal, kde byl taktéž v roce 1913 postaven družstevní lihovar.

Fotografie a text:
2010 – 2013 | 2015 • Tom Droppa

Stejně jako v Ražicích, tak i v Čimelicích přímo u nádraží stojí družstevní obilní skladiště. Není možná tak na očích, přecijen je z větší části schováno za stromy, ale i tak je to pohleduhodný kus užitné architektury.Na první pohled je patrné, že čimelické skladiště je taktéž dílem architekta Karla Caivase, což ostatně potvrzuje i archiv Národního technického muzea. Zejména průčelí nad nakládací rampou s čtyřmi trojicemi oken je víceméně identické. Zatímco ražické skladiště bylo na přelomu třicátých let postaveno „na etapy“, kdy novější přístavba je znatelně větší, čimelické bylo patrně rovnou postaveno na dvojnásobném půdorysu. Čimelické sice nemá vlečku, ale na druhou stranu je to ke kolejím co by pytlem se zrním dohodil…

Skladiště je dodnes ve víceméně původním stavu a jeho východní průčelí směrem k nádraží zdobí nápis „SPLNÍME VÝKUP – ZAJISTÍME VÝŽIVU NÁRODA“.

Inu, a přímo u plotu skladiště můžeme najít pěkný kanálový dekl se signací NHKG, tedy Nová huť Klementa Gottwalda…

Fotografie a text:
2013 • Tom Droppa

Necelý půl kilák cesty z Vodňan po stožické „výpadovce“ nás přivede k bývalé strojové kruhové cihelně. Z dálky je rozpoznatelná zejména díky 33m vysokému cihelnému komínu s ozdobnými mozaikami a hlavicí.Cihelnu vybudoval v roce 1911 Vojtěch Mareš na pozemku darovaném městem. Zjara roku 1912 pak byla cihelna zkolaudována. Po únoru byla cihelna samozřejmě konfiskována a začleněna do národního podniku Jihočeské cihelny České Budějovice. Vodňanská cihelna byla závod 07.  Cihelna byla až do roku 2006 v podstatě v původním stavu, toho roku bylo bohužel rozhodnuto o demolici kruhové pece a sušáren. Dnes objekt funguje jako areál technických služeb.

Hlavní budova je zejména dnes, bez výše zmíněné kruhové pece v hlavní hale, podobná chrámu – střední převýšená část a nižší boční lodi.  Hala (bez pece) i sousedící část s komínem je otevřena do krovu. Ten je poměrně unikátní – je tvořen mohutnými dřevěnými segmentovými nosníky. (V podstatě identický, i s konstrukcí budovy, lze nalézt v plzeňské Košutce). Krov nese sedlovou střechou s pěti hřebenovými světlíky.

Cihlový komín má poměrně mohutný oktagonální podstavec (ten je skrytý v budově), dřík je kruhového profilu a je zakončen hlavicí. V současné době je přes korunu položen kovový rošt, ale čápi zde zatím (možná naštěstí) nezahnízdili.

Fotografie a text:
2006 – 2013 • Tom Droppa