Letošní léto bylo krapátek teplejší a sušší než obvykle a hrázní z Orlíka tak vypouštěli z nádrže více než Vltavou a Otavou přitékalo. Díky tomu hladina klesla o dobrých 9 metrů a odhalila místa běžně nevídaná. Během konce léta a začátku podzimu jsme podnikli několik výprav na různá místa na Vltavě, Otavě i Lomnici…
Délka dnů se blíží ke svému maximu a kulminuje i množství práce, které je třeba stihnout před prázdninami. Ale aspoň člověk stihne i po deváté večerní vyběhnout na kopec, vyšplhat na „hradní“ rozhlednu a chytit poslední paprsky Slunce, které kvapem mizí za třemšínský hřeben, vzdálený necelých 23Km…
Dnes, v době velkoplošných tisků, je ručně malovaný plán sídliště doslova jako z minulého tisíciletí. A časem určitě vezme za své během další z rekultivací veřejného prostoru…
Písecká sladovna je bezesporu jednou z nejvýraznějších a nejúžasnějších staveb v našem městě. Jihovýchodní části historického centra města, na kopečku, dominuje štíhlá věž kostela, té opačné straně, k Otavě se linoucí, panuje mohutně elegantní budova sladovny. I bývalý hradní palác se v porovnání s ní tak nějak drží stranou a nenápadně vystrkuje pozůstatky svých věží s vědomím, že výšin a nadhledu dvou hrdých hvozdových komínů nikdá nedosáhne…
Ještě před měsícem se nádraží v Čimelicích pyšnilo krásným vodojemem, který byl zachován v doslova intaktním stavu. Dokonce jeho stěnu dosud zdobil původní vodočet, což už moc k vidění není. No a zatímco třeba v Netolicích nebo ve Zbytinách je taková stavba kulturní památkou, tady po ní nezbyla ani stopa… Nádraží máme naštěstí zdokumentované v půdovním stavu, takže časem přibude jeho monografie…
