Když jsme tu byli asi před čtyřmi roky, tak ve vzrostlém lese byla zřetelná hráz a místo vody zde samozřejmě stály stromy. V roce 2015 ale v rámci budování retenčních nádrží došlo na obnovení lesního rybníka a jak můžete vidět, letos je již krásně naplněn…

Z Písku je k němu cesta poměrně dlouhá, od Báby Lišků je to přes 7 Km, ale od Oudraže sotva dva…

Pozice: 49°17’5.019″N, 14°16’4.499″E
Délka hráze: cca 85 m
Hloubka: zatím byla voda studená…

Foto & text: 2017 Tom Droppa

Na silnici z Písku na Prahu najdeme několik zajímavých mostů. Některé se již díky obchvatům dostaly mimo hlavní tah, o to jsou ale zajímavější a člověk má klid na pořádné pokochání se prací předků. Rozhodně mostem s nejladnějšími křivkami je ten železebetonový obloukový  přes Lomnici, který se nachází jen pár set metrů od „centra“ Mirotic…

Most byl postaven v roce 1933. Sestává ze dvou segmentových oblouků, které jsou spojeny horními příčnými ztužidly, přičemž oblouky nejsou uložené symetricky, ale jsou vůči sobě posunuté o jednu příčku. Lomnici tak most nepřekonává přímo, ale mírně v úhlu.

V roce 2010 proběhla celková rekonstrukce mostu, a že to bylo již potřeba, neb po dobu dekonstrukce křižovatky u Radobytců tudy několik měsíců vedla veškerá doprava na Prahu a zpět…

Fotografie a text:
2008, 201924 a 2013 • Tom Droppa

Zdroj informací:
REGISTR VCPD

… a tady ↓ přidáme 10 let a 67 minut. Všimli jste si toho? Zmizela labuť!

Písecko je doslova bohaté na krásné a unikátní mosty. Nejenže je ten písecký „Jelení“ u nás nejstarší, ale hlavně mosty přes blízkou Vltavu jsou v rámci ČR doslova impozantní – viadukt u Červené z 80. let 19. století, podolský obloukový ze 40. let nebo ždákovský ocelový – vše úžasné, mohutné unikáty s velkou historickou a technickou hodnotou. A k tomu nepřeberné množství menších kamenných, nýtovaných a prvorepublikových betonových mostů a mostků. Takže skvělá příležitost udělat si z fotografií mostů pořízených během posledních několika let jednu atypickou, fotobibliofilní radost.

Téma mostů je poměrně nosné, takže na spoustu monografií a kalendář může být zaděláno, když bude trochu volného času…

Letošní léto bylo krapátek teplejší a sušší než obvykle a hrázní z Orlíka tak vypouštěli z nádrže více než Vltavou a Otavou přitékalo. Díky tomu hladina klesla o dobrých 9 metrů a odhalila místa běžně nevídaná. Během konce léta a začátku podzimu jsme podnikli několik výprav na různá místa na Vltavě, Otavě i Lomnici…

→ Hladná, na místě původního přívozu měl před válkou (a za války) vzniknout most, už se i začalo se stavbou, ale zůstalo jen u části pilířů na levém břehu. Řopík chránící budoucí most je obvykle celý pod vodou, dnes je zazděný. Vltava díky zbrzdění v Kořensku má hlavně poránu charakter většího potoka…

→ Vodní elektrárna Nový Mlýn. Z elektrárny postavené na počátku 30. let a zbořené před napuštěním přehrady zbylo poměrně obrovské torzo – celá vorová propusť, jez, turbínové místnosti a před nimi česla i s ledolamy. Obvykle je vše několik metrů pod vodou…

→ Vltava v pásmu mezi Jehnědnem a Vranovem. V této části lze nalézt pod skalami potopené pramice, zbytek základů mlýna pod dnešním autokempem a hlavně se náhle na skále tyčí „Brůno“ – kříž, jehož podstavec je běžně smáčen Vltavou. Zátoky pod hradiště u Písecké Smoleče, které se zařezávají běžně jako norské fjordy, jsou v době sucha zcela na bahně…

→ Podolský most. Asi nejnavštěvovanější místo během odvodní. U obou hlavních pilířů se objevily základy a sklepy domů. Na levém břehu vylezlo z vody přes 300m silnice i s celým kamenným jednoobloukovým mostem přes temešvárský potůček.

→ Červenský viadukt…

→ u Zvíkova I.

A takhle to vypadalo na několika místech Otavy:

→ okolí Jistce

→ soutok Otavy a Lomnice

→ u Zvíkova II.

Dnes, v době velkoplošných tisků, je ručně malovaný plán sídliště doslova jako z minulého tisíciletí. A časem určitě vezme za své během další z rekultivací veřejného prostoru…

Pivovarnictví má nejen v Písku mnohasetletou tradici, a tak není divu, že na technické památky týkající se výroby piva, a to zejména z industriální éry, je, či lépe řečeno bývala naše země velice bohatá. V Písku jsme sice poměrně nedávno o jeden z pivovarů přišli, ale pořád to ještě není tak špatné, neb sladovna byla zrekonstruována a měšťanský pivovar se snad zkáze také vyhne.

Byť se pivo v Písku vařilo od „pradávna“, první právo várečné je zmíněno až s rokem 1327, kdy město získalo od Jana Lucemburského výsady včetně tzv. práva mílového (do jedné míle od bran města nesměl nikdo jiný, než držitel práva, vařit pivo) . 

Je velice pravděpodobné, že již na počátku 16. století vznikl první pivovar v prostorách víceméně nevyužívaného hradu, neb je do té doby datován i vznik radnice. Jisté je, že dobyvatel města Martin de Hoeff-Huerta dal v roce 1632 příkaz k založení nového pivovaru, a to opět v místě bývalého hradu, kde v podstatě vydržel fungovat dvě a půl století, než byl vystavěn nový, moderní pivovar „za městem“ v dnešní Hradišťské ulici.Rostoucí poptávka po pivu, a taktéž změna přípravy piva podkvasnou metodou, si vyžádala na počátku druhé poloviny 19. století nový pivovar se spilkami a sklepy s lednicemi. Proto se v letech 1862-64 vystavěl nový pivovar přímo u hradu a řeky Otavy. Sklepy, humna a sladové půdy v hlavní části budovy u řeky, varna a spilka byly v kratším, bočním křídle. Ovšem brzo se ukázalo, že je třeba provozy i nadále rozšířovat, a proto se po roce 1870 začal stavět nový pivovar za Švantlovým dvorem (Švantlákem). Nejprve sklepy r.1874 (dolní budovy) a až později v 80. letech zbytek, jako dominantní varna, spilka a strojovna. Provoz v původním pivovaře byl poté přeměněn na sladovnu, tak jak ji v podstatě známe i dnes.

Díky tomu, že kapacita novým dvojitým hvozdem vybavené sladovny byla nyní pro měšťanský pivovar více než dostatečná, mohla si sladovna dovolit prodávat slad i jiným pivovarům, kupříkladu nuselskému, smíchovskému, plzeňskému, chebskému, ale třeba i pivovaru v Linci.

Dobu krizí i válek sladovna přežila v podstatě bez úhon, kupříkladu na počátku 40. let byla modernizována technologie v severním hvozdu. V souvislosti s tím byl nejspíše přestavěn a zvýšen i jeho komín, do té doby byly oba komíny stejné – s ozdobnými římsami a „kloboukem pana starého“. Ovšem po roce 1948 přišla doba temna, pivovar i se sladovnou se dostal pod národní podnik Jihočeské pivovary, načež výroba piva byla k roku 1953 definitivně ukončena. Sladovna svému účelu sloužila ještě dalších dvacet let, aby v roce 1973 i její komíny přestaly vonět a topeniště navždy vyhasla. Obrovské prostory pak dlouhá léta sloužily jako různé sklady různých podniků a výjimečná budova dlouhá léta bez údržby pozvolna chátrala.

A i když se z ní asi už nikdy nebude linout vůně sladu, máme štěstí, že budova prošla během posledních 10 let rekonstrukcí a prozatím částečnou konverzí na kulturní centrum. Neb takovýchto zachovalých samostatných sladoven není u nás mnoho, napočítali bychom je na prstech našich končetin, a těch funkčních je ještě méně. Nejbližší je sladovna Rudolf v Táboře, další jsou kupříkladu litovelská, kounická, bernardí v Rajhradě a ještě pár dalších. Krásná Exportní sladovna ve Stodě byla sice také bez využití, ale v posledních letech byla naštěstí také opravena. Na druhou stranu bez úcty k odkazu předků byly nesmyslně zbořeny sladovny v pražské Podbabě (2007) a obchodní sladovny v Olomouci (2012), které byly nahrazeny tuctovou developerskou zástavbou.

Je dobře, že město Písek našlo odvahu a hlavně finance na opravu cenného industriálního objektu.  Kdyby se tak ještě našly finance na opravy dalších technických památek ve městě i jeho okolí, neb, jak známo, bez fabrik by nebylo blahobytu a historický odkaz mají industriální chrámy leckdy stejně cenný, jako ty sakrální !

A nyní již vzhůru na prohlídku! Začneme nedaleko městkého ostrova a půjdeme po náplavce, přes starý most až na nádvoří sladovny…

Jak bylo již předestřeno, sladovna má v současné době cca z poloviny nové využití a druhá polovina na své budoucí využití ještě čeká. Jak o velké prostory se jedná, si můžeme celkem dobře představit dle následující fotografie:

Jižní polovina (ta vpravo) je z větší části již využita. Sklepení na své využití se teprve čeká, ale na humnech je expozice dětské ilustrace. Uprostřed budovy (cca pod nápisem) je menší výstavní síň a pod ní expozice věnovaná píseckému výtvarníku Radku Pilařovi (všichni známe třeba Rumcajse). Nad humny jsou patra, kde se dříve nechal odležet vyhvozděný (vysušený) slad, případně se zde skladoval ještě surový ječmen. V těch jsou dnes multifunkční expoziční a konferenční sály, příznačně zvané „Vysoké“ a „Nízké“ a „Bílé trámy“.

Na začátek prohlídky se podíváme do původních prostor a vezmeme to pěkně odspoda…

Nyní se podíváme na prostory, které prošly celkovou konverzí na expoziční prostory. Vezmeme to pěkně odshora, opačně, než je při běžné návštěvě sladovny obvyklé…

A na závěr nás čeká prohlídka toho nejzajímavějšího – hvozdu. Dvojitý dvojlískový hvozd byl vystavěn v 80. letech 19. století. Zařízení hvozdů dostala na starost známá firma Novák & Jahn (Praha Bubny) a topeniště dodala firma Machovský. Původně byly oba hvozdy patrně identické, ve čtyřicátých letech byl ten severní (při pohledu z nádvoří vpravo) přestavěn.  V současné době (jaro 2014) jsou oba hvozdy víceméně rekonstrukcemi prozatím netknuté, a proto je zde k vidění naprosto jedinečná ukázka technologie konce 19. století!

V dolní části se nachází topeniště, které produkovalo horký vzduch. Ten se o patro výše rovnoměrně rozptýlil a skrz prodyšnou podlahu lísky se jím vysušil naklíčený slad. Tím se zastavil enzymatický proces probíhající v zrnu. To se nejprve nastíralo na horní lísku, kde byla teplota vzduchu cca 50°C a posléze se přesunulo na lísku dolní, kde byla teplota vzduchu znatelně vyšší, 80° – 110°C dle druhu sladu. V horní části klenby se při vstupu do komína nacházel regulátor tahu. Do tělesa komína pak vstupoval i kouřovod z topeniště, vedený bokem hvozdu a kouř odcházel oním středovým plechovým komínkem uprostřed zubatého „klobouku pana starého“.  Komín je nádhernou ukázkou zdobného hvozdového párníků, kupodivu již s kruhovým průřezem, obvyklejší v té době byly komíny oktagonální. Koruna komína je tvořena masivními kamennými bloky, a i když se to tak nezdá, horní průměr je kolem dvou metrů.

Severní hvozd prošel rekonstrukcí topeniště, za modernější a úspornější na počátku 40. let. Konstrukce pod lískami je tak mírně odlišná, jak si můžete všimnout v následující fotodokumentaci. Komín z radiálních cihel byl zvýšen a ve své době jej korunovala otočná bába, která napomáhala lepšímu tahu komína. Ta byla snesena během rekonstrukce sladovny.

Dnes je tedy jasné, že sladovna má v dnešní době nebržděného demolování technických památek před sebou ještě světlou budoucnost. I přes počáteční potíže se zdá, že alespoň pro dětičky je sladovna velkým lákadlem. Snad bude časem obsahovat lákadla i pro dospělejší jedince, zejména pro mužskou část populace, které je celý ten svět týkající se chmelového (a hlavně sladového) nápoje tak nějak bližší. V budoucnu má právě ve hvozdu vzniknout expozice pivovarnictví, tak uvidíme, jak se věc zadaří.

A pokud bychom mohli přispět svým dílem do studnice nápadů, navrhujeme, aby se podobně jako to mají v Žatci, vybudovala ve vyšším z komínů vyhlídka! Kam by se se svým výhledem Mekka chmelařství hrabala na naši píseckou sladovnu!

Přídavek z listopadu 2014 – fotografie z probíhající rekonstrukce hvozdu a „průchodu“ od řeky na nádvoří:

Květen 2015 – fotografie interiérů rekonstruovaného hvozdu s již instalovanou expozicí týkající se přípravě sladu pro pivovarské účely. Narozdíl od budoucích prohlídek, které by měly procházet hvozdem odshora, jsou fotografie seřazené opět od topenišť až po komíny…

Fotografie:
2005 – 2015 • Tom Droppa

Text:
2014 – 2015 • Tom Droppa, Řehoř Hořec

Použitá literatura:

PÍSECKÉ PIVOVARNICTVÍ • Petr Franěk • 2005
ENCYKLOPEDIE PIVOVARŮ ČECH, MORAVY A SLEZKA • Pavel Jákl • 2010

Ještě před měsícem se nádraží v Čimelicích pyšnilo krásným vodojemem, který byl zachován v doslova intaktním stavu. Dokonce jeho stěnu dosud zdobil původní vodočet, což už moc k vidění není. No a zatímco třeba v Netolicích nebo ve Zbytinách je taková stavba kulturní památkou, tady po ní nezbyla ani stopa…

Nádraží máme naštěstí zdokumentované v půdovním stavu, takže časem přibude jeho monografie…