Letošní léto bylo krapátek teplejší a sušší než obvykle a hrázní z Orlíka tak vypouštěli z nádrže více než Vltavou a Otavou přitékalo. Díky tomu hladina klesla o dobrých 9 metrů a odhalila místa běžně nevídaná. Během konce léta a začátku podzimu jsme podnikli několik výprav na různá místa na Vltavě, Otavě i Lomnici…

→ Hladná, na místě původního přívozu měl před válkou (a za války) vzniknout most, už se i začalo se stavbou, ale zůstalo jen u části pilířů na levém břehu. Řopík chránící budoucí most je obvykle celý pod vodou, dnes je zazděný. Vltava díky zbrzdění v Kořensku má hlavně poránu charakter většího potoka…

→ Vodní elektrárna Nový Mlýn. Z elektrárny postavené na počátku 30. let a zbořené před napuštěním přehrady zbylo poměrně obrovské torzo – celá vorová propusť, jez, turbínové místnosti a před nimi česla i s ledolamy. Obvykle je vše několik metrů pod vodou…

→ Vltava v pásmu mezi Jehnědnem a Vranovem. V této části lze nalézt pod skalami potopené pramice, zbytek základů mlýna pod dnešním autokempem a hlavně se náhle na skále tyčí „Brůno“ – kříž, jehož podstavec je běžně smáčen Vltavou. Zátoky pod hradiště u Písecké Smoleče, které se zařezávají běžně jako norské fjordy, jsou v době sucha zcela na bahně…

→ Podolský most. Asi nejnavštěvovanější místo během odvodní. U obou hlavních pilířů se objevily základy a sklepy domů. Na levém břehu vylezlo z vody přes 300m silnice i s celým kamenným jednoobloukovým mostem přes temešvárský potůček.

→ Červenský viadukt…

→ u Zvíkova I.

A takhle to vypadalo na několika místech Otavy:

→ okolí Jistce

→ soutok Otavy a Lomnice

→ u Zvíkova II.

Dnes, v době velkoplošných tisků, je ručně malovaný plán sídliště doslova jako z minulého tisíciletí. A časem určitě vezme za své během další z rekultivací veřejného prostoru…