Cihelnu v Hostišovicích, pozůstatek venkovského industriálu s největší pravděpodobností z první republiky, najdeme na blatensku kousek za hranicemi okresu. Poprvé jsme ji letmo navštívili v létě roku 2006. Tehdy byla ještě v poměrně intaktním stavu – zejména střecha nad pecí a celá dřevěná konstrukce byla až na jedno místo v pořádku.

Cihelna je zajímavá zejména umístěním komína z radiálních cihel, který je umístěn v podstatě přesně dle Hoffmannova patentu – tedy uprostřed tělesa pece. Stejná je sice v nedalekých Škvořeticích, obvykle jsou komíny ale postaveny mimo pec.

Tehdy v roce 2006 bylo na komíně gigantické, nahnuté čapí hnízdo. Klapající čápi sice romanticky doplňují kolorit vesnice, ale pro komín (i blízké okolí) jsou čápi spíše pohromou. Nejenže je vše v blízkosti poněkud znečištěno, ale kvůli hnízdu komín nevětrá, zdivo vlivem vlhosti degraduje a velká čapí hnízda (mohou vážit i kolem tuny) komín neúměrně zatěžují.

V roce 2007, během orkánu Kirill se plně ukázalo, jak je čapí hnízdo nebezpečné. Hnízdo nevydrželo nápor vichru a celé se zřítilo na pec. Zničilo tak poměrně velkou část střechy, čímž začalo rychlé a nevratné chátrání dřevěné konstrukce, z které po více než pěti letech zůstaly jen chatrné relikty, jak lze postupně sledovat na fotografiích z let 2007, 2009 a 2012…

Cihelna bývala dříve téměř v každé vsi. Kruhových cihelen, tzn. cihelen podle Hoffmannova patentu, kde byla pec oválná a umožňovala tak kontinuální výpal a která se dala mimo jiné rozpoznat díky poctivému továrnímu komínu, těch již bylo o něco méně, ale přesto bývaly poměrně běžné. Jen v Písku a těsném okolí byly tyto cihelny čtyři (hradišťská, na Ptáčkovně, nad serpentýnami, nad Nepodřicemi), nezachovala se ovšem žádná (přitom rok ´89 přežily dvě). V současné době není v píseckém okrese žádná, což je poměrně na pováženou (konstrukčně shodná je ovšem/alespoň vápenka u čimelického nádraží)…

Fotografie a text:
2006 – 2012 | 2015 • Tom Droppa

Ten kdo jede z Písku na Bavorov zatáčkovitější a kochavější cestou přes Putim a Ražice, si v Drahonicích jistě všimne z dálky viditelného komína s poněkud přerostlým čapím hnízdem.Komín je se svojí 24m výškou v podstatě jedinou dominantou obce a stojí v poněkud trudných zbytcích bývalého Družstevního lihovaru. Ten byl v jižní části hospodářského dvora vybudován v roce 1913. Za posledních deset let, kdy se zřítily i poslední střechy, se stav lihovaru poměrně rychle zhoršuje. Nalezneme zde relikty varny, kotelny s jednoplamencovým kotlem a několik dalších lihovarních budov, do kterých ovšem není radno doslova strkat nos…

V nejzachovalejším stavu z celého lihovaru je tedy poměrně zdobný cihelný komín, který je dodnes v původním stavu. Bohužel jej neúměrně zatěžuje překynuté čapí hnízdo, takže hlavice komína má několik trhlin. Spodní část komína – oktagonální podstavec s příklopem a maticí – se s větší části ukrývala v budově, zdobnými tvarovkami navazující dřík z radiálek je zdoben mozaikou v dolní i horní části a je zakončen nenápadnou hlavicí. Komín vystavěla nejznámější česká komínářská firma Antonín Dvořák a Karel Fischer z Letek u Libčic. V podstatě identický komín můžeme najít v blízkých Dvorcích u Skal, kde byl taktéž v roce 1913 postaven družstevní lihovar.

Fotografie a text:
2010 – 2013 | 2015 • Tom Droppa

Necelý půl kilák cesty z Vodňan po stožické „výpadovce“ nás přivede k bývalé strojové kruhové cihelně. Z dálky je rozpoznatelná zejména díky 33m vysokému cihelnému komínu s ozdobnými mozaikami a hlavicí.Cihelnu vybudoval v roce 1911 Vojtěch Mareš na pozemku darovaném městem. Zjara roku 1912 pak byla cihelna zkolaudována. Po únoru byla cihelna samozřejmě konfiskována a začleněna do národního podniku Jihočeské cihelny České Budějovice. Vodňanská cihelna byla závod 07.  Cihelna byla až do roku 2006 v podstatě v původním stavu, toho roku bylo bohužel rozhodnuto o demolici kruhové pece a sušáren. Dnes objekt funguje jako areál technických služeb.

Hlavní budova je zejména dnes, bez výše zmíněné kruhové pece v hlavní hale, podobná chrámu – střední převýšená část a nižší boční lodi.  Hala (bez pece) i sousedící část s komínem je otevřena do krovu. Ten je poměrně unikátní – je tvořen mohutnými dřevěnými segmentovými nosníky. (V podstatě identický, i s konstrukcí budovy, lze nalézt v plzeňské Košutce). Krov nese sedlovou střechou s pěti hřebenovými světlíky.

Cihlový komín má poměrně mohutný oktagonální podstavec (ten je skrytý v budově), dřík je kruhového profilu a je zakončen hlavicí. V současné době je přes korunu položen kovový rošt, ale čápi zde zatím (možná naštěstí) nezahnízdili.

Fotografie a text:
2006 – 2013 • Tom Droppa