Záhořské nádraží, to je jedna z nenápadných perel na náhrdelníku tratě č. 201 Ražice – Tábor. Ta byla vybudována na konci 80. let devatenáctého století v rámci stavby transverzální dráhy, která probíhala v částech Jihlava – Horní Cerekev – Jindřichův Hradec,  Horní Cerekev – Pelhřimov – Tábor, posléze Tábor – Písek – Ražice a posléze dále na Horažďovice a až do Domalžíc.

Nádražní budova a další zařízení se nachází na jihovýchodní straně poměrně úctyhodného kolejiště s třemi kolejemi. Od svatonického přejezdu (s výtečně zachovalými mechanickými šraňkami, které se už moc často na písecku nevídají) až k táborskému zhlaví měří více než 800m, navíc z něj ještě vede vlečka do areálu monumentálního záhořského sila.

Budova je dvoupatrová z režného červeného zdiva v tzv. „šumavském“ stylu, typického pro lokální tratě na jihu Čech. Vpravo od budovy se nachází krytá venkovní čekárna, jejíž zadní strana je z hrázděného zdiva, střechu podpírají tři nádherně zdobné litinové sloupy. Objekt je pak zakončen původními záchodky.

I když provoz už zdaleka není tak živý, jako býval ještě před pár desítkami let, a nádraží prožívá pořádný frmol jen při odjezdu nákladního vlaku z vedlejšího „velechrámu úrody“, uchovalo si pořád svého ducha dob dávno minulých. Obzvláště za vlahého večera, kdy slunce zalije prostory stanice z té správné strany, je tu opravdu nádherně…

Fotografie a text:
2013 – 2014 • Tom Droppa