Ještě před měsícem se nádraží v Čimelicích pyšnilo krásným vodojemem, který byl zachován v doslova intaktním stavu. Dokonce jeho stěnu dosud zdobil původní vodočet, což už moc k vidění není. No a zatímco třeba v Netolicích nebo ve Zbytinách je taková stavba kulturní památkou, tady po ní nezbyla ani stopa… Nádraží máme naštěstí zdokumentované v půdovním stavu, takže časem přibude jeho monografie…
Ražice by byly poměrně nevýznamnou vesnicí na písecku, kdyby v druhé půlce devatenáctého století nebyli písečtí radní konzervativní zaprděnci a udělali z Písku železniční uzel. Takhle máme místo jednoho uzlu dva, Ražice a Protivín, s malým uzlíkem v Putimi. A právě díky přítomnosti dráhy Cheb – České Velenice, bylo na jejím 258,653 Km postaveno na konci 20. let 20. století obilní skladiště Jihočeského hospodářského družstva v Písku.
Cihelnu v Hostišovicích, pozůstatek venkovského industriálu s největší pravděpodobností z první republiky, najdeme na blatensku kousek za hranicemi okresu. Poprvé jsme ji letmo navštívili v létě roku 2006. Tehdy byla ještě v poměrně intaktním stavu – zejména střecha nad pecí a celá dřevěná konstrukce byla až na jedno místo v pořádku.
Dalším návštěvyhodným objektem z hromady technických památek na písecku je poměrně impozantní kamenný viadukt Českomoravské transverzální dráhy (Ražice – Tábor), který se devítinásobně klene nad údolím Milevského potoka na části trati mezi Milevskem a Sepekovem. Jeho délka je 115 a výška 23m (nad potokem). Vystavěn byl v roce 1889 a krom Čechů se na pracích podíleli i Italové. Oblouky nejsou všechny stejné, šest má klenbu dvanáctimetrovou, tři desetimetrovou. Do provozu byl uveden 21. listopadu 1889, železniční provoz na něm tedy funguje již více než 125 let…
Nejsevernější městečko našeho okresu, Mirovice, zdobí poměrně pěkný, z větší části kamenný most. Jeho čtyři oblouky se klenou nad líně plynoucí Skalicí, která je v těchto místech mezi „centrem“ a Zámostím nadržována jezem asi o jedenácet metrů níže po proudu.
